Nesouhlas s kritikou Hry o trůny

Četl jsem zde na signálech od několika svých přátel zdrcující kritiky na dílo Píseň ledu a ohně (první díl Hra o trůny). Myslím si, že to dílo si pouhou kritiku nezaslouží a zde uvedu důvody, proč si to myslím.

O loňských vánocích 2013 jsem přečetl všechny díly knihy. Původně jsem to četl proto, abych to mohl kritizovat - ale po přečtení už ty knihy nekritizuji. To dílo se vyznačuje několika zajímavými prvky, pro které dost vybočuje z obvyklého fantasy mainstreamu.

Domnívám se, že celým tím dílem se prolíná jedna linka - a to je neustála snaha vzepnout se k ideálům a k dobru. Je potřeba si zejména uvědomit, že to dílo zobrazuje svět uprostřed krutého rozvratu a v přerodu, což se zákonitě muselo odrazit na tom, jaké postavy jsou hybateli děje. Přesto je mnoho podstatných postav vyloženě dobrých, některé až světeckým způsobem (Ed Stark, Jon Snow - který té rudé kněžce nepodlehne a je velice věrohodně znázorněn jeho vnitřní zápas), jiné postavy jsou v zásadě dobré, byť ve světe se jim nedaří a občas upadnou - avšak snaží se si zachovat čest (Rob Stark), jiné postavy se v průběhu k dobru proměňují (Daenerys nebo Tyrion) a život je "učí".

Vnitřní životy postav se mi zdají dobře vykreslené (samozřejmě, na pořádnou literaturu to pořád ještě nemá - Dostojevskij, Dreisler... - ale mezi fantasy žánrem se toto dílo ve srovnání s jinými díly úplně skvěje) a jejich probíjení se životem věrohodné, i se změnami, které to na postavách zanechává. Řekl bych dokonce, že se ukazuje, že zlo bývá potrestáno - že kdo použije ty nejtemnější prostředky, ten prohraje. Je to také dílo velmi konzervativní - kdo poruší staré tradice, přivede jej to do zkázy (konec uchvatitelského krále Roberta, konec Malíčkovy milenky v Orlím hnízdě atd., pravděpodobně osnovou celého nedokončeného díla je postupné vnější i vnitřní - morální - zhroucení říše, kterou ovládla nepravá dynastie).

Autor s tou snahou o dosahování dobra řemeslně velmi zdatně pracuje, nechává ji ochutnávat čtenáře, aby ji pak mohl ničit - vzhledem k tomu, že je to dobrý vyprávěč, používá tuto techniku k tomu, aby dodal knize napínavost. Dílo je navíc prozatím nedokončené a je otázkou, zda ta snaha o dosažení dobra bude úspěšná nebo ne. Zdá se mi, že se celá ta dějová linie natáčí k tomu, že se vrátí na trůn pravá královská dynastie. Ale už ty vnitřní životy a motivy postav a zákonitosti toho světa ukazují, že ten svět je ovládán velmi hlubokými a silnými ideály, byť se momentálně ten svět obrací naruby a vře to v něm. Ta dějová osnova je navíc prodchnuta nadějí - i při úplné porážce se vždy objeví nějaká naděje, po zimě má přijít jaro, poslední (nenapsaný díl) se má jmenovat Sen o jaru... Ne, pokud chceme být objektivní, zvláště známe-li aspoň zevrubně současnou fantasy tvorbu (zvláště některé humusy, co občas vycházejí v žánru tzv. dark fantasy), musíme nad tímto dílem i přece jen spíše pochvalně zamručet. 

Četl jsem i jiné knihy od Martina, a to z 80. let, ještě před napsáním Hry o trůny (on byl známým spisovatelem fantasy a scifi již před tímto dílem, dokonce dostal Huga nebo Nebulu, teď se mi to nechce na wikipedii hledat), a i tyto knihy jsou podobné.

                                                                        ***

Co se týče seriálu, ten je již mnohem problematičtější. Viděl jsem z něj asi cca 5 dílů (tolik času přece jen nemám, abych stihl vše :) ). Moje postřehy jsou následující:
1. Přese všechno je to celkem věrné zpodobnění té knihy, až překvapivě povedeně věrné (u jiných filmových převedení knih je málokdy dosaženo takové věrnosti).
2. Výtvarně je to velmi efektně zpracované (málokteré převedení nezužuje fantasii - zde se to téměř povedlo - kostýmy jsou zajímavé, atmosféra i výběr herců jsou mnohem lepší než u Pána Prstenů).
3. V detailech je tam záměrně navršeno co nejvíce vražd, masakrů, sexu, taková jakási destilace toho, co je v knize naznačeno na 100 stranách vždy jedním slovem.

Navzdory bodu 3. nedokáže to pojetí zcela přebít tu výraznou knižní předlohu a přes ten maras i z toho seriálu ty ideály probleskují a bez nich by ten seriál nedržel pohromadě. Bohužel první dojem člověka hodně ušpiní a je otázkou, zda ten druhý dojem pak stojí za to. Dle mě ne.

Takže závěrem bych pouze shrnul, že ač seriál je problematický, kniha není nejhorší a není nutné se nad ní pohoršovat.

                                                           ***

A teď přichází důležitá závěrečná poznámka, v podstatě částečné popření všeho, co jsem výše uvedl (protože svět lze uchopit jen skrze paradox, jinak hrozí pád do černobílého vidění): Ztrátu času, ke které nutně dojde tím přečtením několika tisíců stran ságy Píseň ledu a ohně, ospravedlníte a vyvážíte leda tím, že stejný časový úsek věnujete přečtení mnohem hodnotnějších knih.